Neil Postman: Ubavit se k smrti

Jedna z nejzajímavějších knih, které jsem četl! Velmi doporučuji!

Autor se zabývá vývojem komunikace, poznávání a vzdělávání s ohledem na působení médií. Oceňuje knihy a písemnou komunikaci všeobecně, neboť ta vyžaduje určitou strukturu, koncepci a přemýšlení. Je zde prostor pro zasazení tématu do kontextu a souvislostí. „Psát o ničem“ je obtížné. Naproti tomu „mluvit o ničem“ je mnohem snazší. A snadné je i pasivně bez přemýšlení poslouchat, zejména je – li to spojeno s živými obrázky. Informace v televizi a v audiovizuálních médiích jsou krátké, útržkovité, bez souvislostí, podávány zábavnou formou. Jejich cílem je zaujmout, pobavit a žádoucím směrem ovlivnit postoj diváka, nikoliv skutečně informovat. A vše co nejkratší! Dlouhé záběry by mohly nudit a odradit zpohodlnělé diváky od sledování. Aby divák přemýšlel, není žádoucí.

Vynikajícím příkladem jsou třeba reklamy. Nikdy v nich nenalezneme objektivně měřitelné vlastnosti a parametry výrobků, podle kterých by se potenciální zájemce mohl rozhodovat. Místo toho jsou afektovaně chváleny nějakou celebritou nebo zasazeny do atraktivního prostředí s vždy krásnými (dospělí) či roztomilými (děti) účastníky. O jejich vlastnostech ani slovo!

Přijímat takto podávané „informace“ je pro člověka pohodlné a příjemné, takže jim dává přednost před cílevědomým získáváním hodnotných a ucelených znalostí. Do tohoto všeobecného trendu také zapadá snižování nároků na děti ve školách a snaha i zde vše převést na zábavu bez nároků na nějaké úsilí. Autor se obává „otupení“ lidstva, které se stane snadno manipulovatelným, a to bez použití přímé diktatury.

Kniha byla napsána v 80. létech 20. století a je zaměřena zejména na roli televize jako média, avšak vše zde uvedené platí bezezbytku, spíše ještě více i pro nové formy počítačové komunikace.

prohlédnout knihu v katalogu